„Mami, stavíme si velký hrad z písku – s příkopem a bránami. Do hradního příkopu potom zavedeme vodu. To bude bezva! Marion vyhrabává písek a já dávám pozor, aby nespadly zdi. Přijdeš potom a prohlídneš si to celé?“ Korina Bernsdorfová, něžná světlovlasá žena, láskyplně přisvědčila. „Určitě, Jörgu,“ slíbila. „Musím přece obdivovat vaše stavební dílo. Přijdu hned. Musím jen ještě doma něco udělat.“ Bosa přeběhla přes práh do bíle omítnutého domku. V pokojích bylo chladno a temno, protože kvůli velkým vedrům spustila žaluzie. Ručně vázané koberce ve všech barvách ležely na chladivé dlažbě a jinak zde bylo jen něco málo kusů selského nábytku. Korina se rozhlédla. Bylo to zde hezké a útulné. Vložila téměř všechny peníze, které jí zůstaly z dědictví po babičce, do renovace a vybavení domku.